Pro Petra Jandu bylo posledních 60 let neskutečně turbulentních. Beznaděj střídala fenomenální úspěchy a naopak. Už před lety myslel, že je konec, nakonec vyprodal O2 arenu a dostal státní vyznamenání od prezidenta.
Olympic, jedna z nejstarších rockových kapel na světě, oslavila 60 let na hudební scéně. V rozsáhlém rozhovoru, který před časem poskytl podcastu 30 Minut Lajfu, mluvil Petr Janda nejen o začátcích kapely, ale také o tom, proč neemigroval do Francie, jaká je jeho nejoblíbenější písnička, proč místo druhé kytary vzal do kapely dalšího klávesistu, jak to bylo se sovětskými praporky při natáčení Ulice, nebo třeba proč je album Laboratoř u kapely nejoblíbenější.
Petře, v letech 1968 a 1969 jste pracovně pobývali ve Francii. Nekoketovali jste s myšlenkou tam zůstat?
V souvislosti s Francií bylo jasné, že se tam muzikou neuživím, že bych tam musel dělat svoje původní povolání, tedy opravovat telefony. To bych asi uměl. Tím bych se tam nejspíš uživil, ale to mě zase až tak nelákalo.
V té době vznikla skladby „Otázky“. Bál jste se, že skutečně nevíte, kolik máte ještě dní, než přijde poslední?
Uvědomte si, že „Otázky“ jsme složili po vjezdů tanků do Československa. Ono to vždycky má nějakou roční lhůtu, než to vyjde, ale byla to vlastně reakce na politickou situaci. My jsme pořád měli strach. Že nás zakážou, že to naše muzicírování skončí. Že buď teda budeme hrát pop, nebo že se zase vrátíme do práce, což se nám samozřejmě nechtělo. Ta písnička je silná do teď. Já ji strašně rád zpívám, dokonce o ní prohlašuju, že to je moje nejoblíbenější písnička. Taky je to zvláštní tím, že to byl vlastně první text, který mi napsal Zdeněk rytíř.
Měli jste různá období. Jednou to bylo takové technicistní, jindy zase téměř metalové. Proč jste v tom tvrdším období nevzali do kapely druhou kytaru?
Původně jsme chtěli vzít kytaristu, aby tam byl ten „backlay“ když začnu hrát sólo. Ale klávesák Mirek Berka v té době už tak nějak chřadnul. On to byl těžký gambler, což jsme nevěděli, a nakonec to vyústilo v jeho sebevraždu.
Při natáčení alba Ulice vznikla taková zajímavá situace se sovětskými praporky v oknech. O co šlo?
To jsem do dneška nepochopil. Natáčelo se prvního května, kdy v oknech musely být praporky. Ale nějak jsme zkusili úřady, jestli by neschválil, že by ty praporky sundali. No a představte si, že oni skutečně den před natáčením všechny vlajky z té dlouhé Řehořovy ulice, kde se natáčelo, sundali, takže tam nebyla ani jedna vlajka.
Ulice patří do trilogie s albem Prázdniny na zemi a Laboratoř. Ta se ale málem nenatočila. Proč?
Laboratoř mají muzikanti nejraději. Je asi nejtěžší, ale je doslova ikonická. Jenže právě s tímhle albem jsme se dostali do problémů. Před natáčením nám totiž volal náměstek ředitele Supraphonu, že se studio ruší. Chtěl jsem zjistit proč, ale ředitel nebral telefony, sekretářky říkaly, že je na služebních cestách, takže jsem to po nějaké době vzdal a desku jsme natočili až za další dva roky. Jenže po dvou letech už ta deska byla taková jakoby „vyčichlá“
Celý rozhovor s Petrem Jandou si můžete poslechnout zde.