Československá televize připravila v roce 1968 šokující reportáž na téma možného obchodování s dětmi v tehdejším Československu. Redaktor zadal do novin inzerát jako fiktivní zájemce o dítě k adopci. Protihodnotou nabídl Fiat 850. Reakce na inzerát byla šokující.
Socialismus se tvářil jako společenské zřízení, kde je všechno zalité sluncem, o všechny je postaráno, všichni jsou si rovni a nikdo netrpí nouzí. Ani hmotnou, ani sociální. Dnes už všichni víme (dobře, skoro všichni), že to byla jedna velká lež. Socialismus světu nic dobrého nepřinesl a ani těm nejmenším dětem, které si se společenským zřízením samozřejmě hlavu nelámaly, se moc dobře nevedlo. Především těm, které se z nějakého důvodu ocitly bez rodičů, nebo naopak měly za rodiče tyrany.
Šokující dokument získal prestižní cenu
V roce 1968 natočil Jindřich Fairaizl, který patřil mezi nejvýraznější osobnosti v té době vznikajícího publicistického žánru v Československé televizi, dokument s názvem Inzerát. V dokumentu, který získal prestižní mezinárodní cenu Prix Italia, otevírá otázku, jak je možné, že ve vyspělé socialistické společnosti, která měla být vzorem ctnosti, nedostižné morálky a vzájemného přátelství, narůstá počet vražd malých dětí a objevují se i snahy vyměnit dítě za něco hmotného. Například za automobil.
Ročně 1500 vražd dětí?
V socialistickém Československu se podle Fairaizla mohlo jednat až o 1500 vražd novorozenců, nebo malých dětí, ročně. Mnohá neobjasněná úmrtí této domněnce jenom nahrávala. Zjištění Jindřicha Fairaizla v dokumentu byla otřesná. V dokumentu, mimo jiné, zaznělo, že ve společnosti existují rodiče, spekulující s částkami, které stát vyplácí při porodu, což bylo 650,- korun, a také s pohřebným ve výši 350,- korun.
Čtyřměsíční chlapec za auto
Fairaizl se proto rozhodl, že zkusí zjistit, jakou cenu má pro některé rodiče život dítěte, a zadal do tehdejších deníků velice kontroverzní inzerát s textem: Adoptuji dítě do tří let. Nabízím nový vůz Fiat 850. Zn: „Tuzex – dohoda jistá“. Na inzerát odpovědělo přibližně 300 rodičů. Někteří dokonce poslali i fotografii dítěte. V dokumentu Inzerát je například i rozhovor s dvojicí, která uvažovala, že se takto „zbaví“ tříletého dítěte. Citace z dopisu jiných rodičů: „Máme pět dětí. Jedno děvče a čtyři chlapce. Tak bychom vám jednoho chlapce dali. Budou mu čtyři měsíce a má se k světu. Přijeďte se podívat. Má modré oči a kaštanové vlasy. To víte, na auto se nezmůžeme, ale na děti ano. Přijeďte buď v sobotu, nebo v neděli…“
Z dokumentu jde mráz po zádech
Dokument Inzerát je silný nejen pro svoje téma, ale i pro svoje zpracování a nasazení, se kterým se do něj Jindřich Fairaizl pustil. Je to perfektně odvedená práce, za kterou by se nemusely stydět ani současné týmy investigativních žurnalistů. Bohužel, Jindřich Fairaizl byl nucen po prověrkách v roce 1970 z ČST odejít.
Kdo jsi bez viny, hoď kamenem
Podle Českého rozhlasu byl Fairaizl v letech 1976 až 1984 agentem Státní bezpečnosti, evidovaným pod krycím jménem Frézař. V roce 1990 byl Jindřich Fairaizl jmenován ústředním ředitelem Československé televize, po šesti týdnech však na tuto funkci rezignoval. Fairaizl zemřel na následky dopravní nehody v září 1993.
Myslíte si, že i v dnešní době by měl podobný inzerát ohlas? Že by se ozvali rodiče, kteří by prodali svoje dítě? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
