Ve veřejném prostoru se opakovaně vrací otázka, která by přitom měla být dávno zodpovězená: Jsou v České republice skutečně na prvním místě práva dětí, nebo práva rodičů? Praxe ukazuje, že odpověď není tak jednoznačná, jak by si mnozí přáli.
Impulzem k otevření diskuze týkající se posílení ochrany dětí a změny legislativy v případech dlouhodobého nezájmu rodičů byly konkrétní příběhy dětí z poslední doby. Například nedávný případ z Klatovska popisoval tříletou dívku žijící v otřesných podmínkách, izolovanou od okolí, zanedbanou a bez základní péče. Podle zveřejněných informací dítě vydávalo jen skřeky a mělo se živit i zbytky z popelnic. Takové příběhy nejsou jen selháním jednotlivců. Jsou i selháním celého systému.
Právní rámec v České republice totiž dlouhodobě klade silný důraz na zachování rodičovských práv. To je v principu správné – rodina má být primárním prostředím dítěte. kde vyrůstá. Problém ale nastává ve chvíli, kdy rodiče o dítě fakticky nejeví zájem, dlouhodobě neplní své povinnosti, neplatí výživné, nespolupracují s úřady – a přesto jejich rodičovská práva zůstávají nedotčena, zatímco dítě roky žije v nejistotě.
Cílem iniciativy není postihovat rodiče, ale zajistit dětem vyrůstajícím v náhradní rodinné péči stabilní, bezpečné a předvídatelné prostředí a posílit právní rámec, který bude chránit jejich zdravý vývoj.
Obzvlášť citelně se tato situace dotýká dětí v pěstounské péči. Pěstouni jim poskytují stabilní zázemí, každodenní péči, bezpečí i citovou jistotu. Přesto jsou tyto děti často „mezi dveřmi“. Biologická rodina o ně dlouhodobě neprojevuje skutečný zájem, ale zároveň má stále silná práva, která mohou blokovat zásadní rozhodnutí o budoucnosti dítěte. Ať už to je výběr školy, lékařská péče, cestování nebo třeba i tak banální věc, jako je píchnutí uší kvůli nošení náušnic. Výsledkem je právní i emoční vakuum, ve kterém dítě nemá jistotu trvalého domova a bezpečného zázemí.
"Domnívám se, že základním předpokladem k posílení práv dětí v náhradní rodinné péči je zavedení jasně definované lhůty, během níž musí biologičtí rodiče prokázat skutečnou, aktivní a dlouhodobou snahu o zlepšení svých životních poměrů, a také o pravidelný a smysluplný kontakt s dítětem, které je umístěno v náhradní rodinné péči“, říká předseda spolku Mezi Dveřmi Pavel Foltýn.
A právě iniciativa Mezi Dveřmi stojí za peticí, která si klade za cíl otevřít odbornou i veřejnou debatu o tom, zda by v případech prokazatelného a dlouhodobého nezájmu rodičů nemělo být možné pružněji a rychleji rozhodovat ve prospěch dítěte. Tedy jasně říci, že právo dítěte na bezpečí, stabilitu a perspektivu musí mít přednost.
Nejde o plošné omezování rodičovských práv ani o jednoduchá řešení složitých rodinných situací. Jde o nastavení mechanismů, které zabrání tomu, aby děti roky čekaly na rozhodnutí, zatímco dospělí vedou spory nebo zůstávají pasivní.
Petice během několika dnů získala už nižší stovky podpisů. Každý další podpis pak zvyšuje šanci, že se téma dostane k zákonodárcům a otevře se seriózní diskuse o případné změně legislativy.
"Budeme rádi za každý další podpis. Skutečně, každý hlas se počítá," nabádá k podpisu petice Foltýn a dodává: "Práva rodičů jsou důležitá. Ale práva dětí – na bezpečí, péči a důstojný život – musí být nadřazena tam, kde rodiče svou roli dlouhodobě neplní". Podpis petice je podle něj jednoduchý krok. Pro některé děti však může znamenat začátek skutečné změny.