Akce Monaco patří k nejtemnějším operacím československé Státní bezpečnosti z počátku padesátých let. Pod záminkou odhalení špionážní sítě kolem francouzského konzulátu vznikl vykonstruovaný případ, který skončil brutálním vyšetřováním, vynucenými přiznáními i popravami nevinných lidí.
Akce Monaco byla tajná operace československé Státní bezpečnosti z počátku padesátých let, jejímž cílem bylo vytvořit a následně rozkrýt údajnou špionážní síť napojenou na francouzský konzulát v Bratislavě. Ve skutečnosti šlo o vykonstruovanou akci, při níž StB za pomoci sovětských poradců záměrně vtahovala do případu diplomaty i běžné občany, aby je mohla obvinit ze špionáže, donutit k přiznání a využít jejich příběhy k propagandě i zastrašení společnosti.
V prvních letech po komunistickém převratu v roce 1948 se Československo rychle proměnilo v stát pevně řízený sovětským modelem moci. Jedním z nástrojů této proměny byla činnost Státní bezpečnosti, která měla za úkol nejen chránit režim, ale také aktivně vyhledávat a vytvářet nepřátele. Právě do tohoto kontextu zapadá i tzv. Akce Monaco, jedna z nejúspěšnějších, ale zároveň nejkrutějších operací StB z počátku padesátých let.
Akce Monaco probíhala v letech 1948 až 1953 a byla řízena za přímé účasti sovětských poradců. Jejím hlavním cílem bylo sledovat a kompromitovat francouzský konzulát v Bratislavě, který byl z pohledu tehdejšího režimu považován za potenciální centrum západní špionáže. Ve skutečnosti však šlo především o konstrukci případu, který měl demonstrovat údajnou hrozbu ze strany Západu a zároveň ospravedlnit tvrdé represivní zásahy vůči vlastním občanům.
StB postupovala podle osvědčeného scénáře. Do sítě agentů a spolupracovníků byli postupně zatahováni nejen pracovníci konzulátu, ale i běžní českoslovenští občané. Ti se často dostávali do kontaktu s diplomaty zcela nevinně, například při společenských setkáních nebo pracovních příležitostech. Tyto kontakty však byly následně interpretovány jako důkaz špionáže.
Klíčovým prvkem celé operace bylo vynucování přiznání. Vyšetřovací metody StB v této době zahrnovaly psychický i fyzický nátlak, dlouhodobé izolace, nedostatek spánku a v mnoha případech i brutální mučení. Cílem nebylo zjistit pravdu, ale vytvořit „důkazy“, které by obstály v předem připravených procesech.
Tragické osudy konkrétních lidí ukazují skutečný rozsah této operace. Juraj Dlouhý a Vladimír Velecký patřili mezi hlavní oběti. Po dlouhém vyšetřování a mučení byli odsouzeni k trestu smrti a 8. listopadu 1951 popraveni. Jejich případy byly typické tím, že obvinění ze špionáže byla založena na vynucených výpovědích a nepodložených konstrukcích.
Neméně tragický byl osud Marie Velecké, manželky Vladimíra Veleckého. Byla odsouzena k osmi letům vězení za to, že neudala svého manžela. Po propuštění v roce 1955 zemřela pouhé tři týdny poté. Dlouhodobé věznění a špatné zacházení zanechaly na jejím zdraví fatální následky.
Významnou roli v celé operaci sehrál francouzský diplomat Etienne Manac’h, kolem kterého StB vybudovala jádro údajné špionážní sítě. Jeho diplomatické postavení však zároveň komplikovalo možnosti přímého zásahu, a proto byla hlavní pozornost zaměřena na československé občany, kteří s ním přišli do kontaktu.
Akce Monaco je dnes vnímána jako ukázkový příklad vykonstruovaného procesu a zneužití státní moci. Nešlo pouze o sledování zahraničních diplomatů, ale především o zastrašení společnosti a upevnění kontroly nad obyvatelstvem. Podobné operace měly vytvořit atmosféru strachu, ve které se jakýkoliv kontakt se zahraničím mohl stát důvodem k obvinění.
V roce 2025 byla tato událost zpracována režisérem Dušanem Trančíkem do dokumentárního dramatu, které přibližuje nejen samotnou operaci, ale především lidské příběhy, které za ní stojí. Připomíná tak, jak snadno může být právo a spravedlnost deformována ve prospěch politické moci.
Akce Monaco zůstává jedním z varovných symbolů doby, kdy státní aparát neváhal obětovat vlastní občany ve jménu ideologie. Její připomínání má význam i dnes, protože ukazuje, kam až může vést nekontrolovaná moc a absence právního státu.