Dne 2. ledna 1977 v 19:03 došlo na ranveji Letiště Praha-Ruzyně k závažné letecké nehodě, při které se střetla dvě dopravní letadla Československých aerolinií. Proudový letoun Tupolev Tu-134A a Iljušin IL-18. Nehoda měla tehdy upadnout v zapomnění.
V leteckém muzeu v pražských Kbelích je k vidění poměrně zajímavý letoun. Jde o Iljušin IL-18, který byl v kódu NATO označen jako „COOT“. Dva tyto sovětské stroje zakoupily tehdejší Československé aerolinie, a byly to první letouny ČSA, které překročily rovník. Poprvé na letu z Prahy do Jakarty v roce 1960. Vystavené letadlo je však zajímavé ještě něčím jiný. Bylo totiž v roce 1977 účastníkem poměrně dosti kuriozní nehody na pražském letišti. Co se tehdy stalo?
Dne 2. ledna 1977 v 19:03 SEČ došlo na ranveji Letiště Praha-Ruzyně k závažné letecké nehodě (let OK 897), při které se střetla dvě dopravní letadla Československých aerolinií. Proudový letoun Tupolev Tu-134A (imatrikulace OK-CFD) na mezinárodní lince z Leningradu během přistávacího manévru v husté mlze narazil do turbovrtulového letounu Iljušin Il-18V (imatrikulace OK-NAA). Ten se na stejné dráze připravoval k vnitrostátnímu letu do Bratislavy. Nehoda se shodou okolností obešla bez obětí na životech. Kvůli systémovému pochybení řízení letového provozu a zapojení Státní bezpečnosti byla událost v dobovém tisku zcela utajena.
Výchozí meteorologická a provozní situace
V podvečerních hodinách 2. ledna 1977 panovaly na ruzyňském letišti nepříznivé meteorologické podmínky. Oblast zasáhla silná mlha, která snižovala dohlednost na dráze (RVR) na kritické hodnoty pod 500 metrů. Provoz na letišti byl komplikován vysokým vytížením a přetrvávajícími technickými i personálními problémy na stanovišti Řízení letového provozu (ŘLP). Kvůli tehdejším nízkým platům a vysoké fluktuaci trpělo pracoviště nedostatkem zkušených dispečerů. V čase incidentu navíc docházelo ke střídání směn.
Zapojená letadla a posádky
- Iljušin Il-18V (OK-NAA): Vnitrostátní let OK 013 na trase Praha – Bratislava. Na palubě se nacházelo 6 členů posádky a 9 cestujících. Letoun stál na vyčkávacím místě a následně obdržel povolení ke vstupu na vzletovou a přistávací dráhu (RWY) 31.
- Tupolev Tu-134A (OK-CFD): Mezinárodní let OK 897 na trase Leningrad – Praha. Na palubě bylo 6 členů posádky a 42 cestujících. Stroj prováděl přístrojové přiblížení (ILS) na totožnou dráhu 31.
Chronologie a mechanismus střetu
- Povolení k přistání: Řídicí věž povolila posádce přistávajícího Tupolevu Tu-134A přistání na dráhu 31.
- Povolení ke vstupu na dráhu: Krátce poté, v důsledku špatné koordinace mezi dispečery přibližovacího stanoviště a letištní věže, dostal Iljušin Il-18V povolení k pojíždění na stejnou dráhu a zaujetí pozice na startu.
- Vizuální kontakt v minimální výšce: Posádka Tupolevu klesala v mlze podle přístrojů. Po klesnutí pod základnu oblačnosti (v kritické výšce pro rozhodnutí) piloti ve vzdálenosti několika set metrů před sebou spatřili obrysy stojícího Iljušinu.
- Únikový manévr: Druhý pilot Tupolevu Miroslav Sedlák okamžitě zareagoval prudkým přitažením řízení a převedením motorů na maximální vzletový režim (manévr Go-Around).
- Fyzický kontakt letadel: Těžký proudový letoun nedokázal kvůli setrvačnosti okamžitě začít stoupat. Ve fázi odlepení zavadil pravým křídlem a podvozkovou nohou o svislou ocasní plochu (směrovku) Iljušinu. Náraz kompletně odtrhl horní část směrového kormidla Iljušinu a vážně poškodil mechanizaci křídla a hydraulické systémy Tupolevu.
Následky nehody a evakuace
Tupolev Tu-134A v důsledku destrukce pravého křídla a ztráty vztlaku neudržel letovou výšku, spadl zpět na zem a sjel vpravo mimo dráhu do zasněženého pole. Zde se trup letadla rozlomil na dvě části.
- Zranění: Navzdory destrukci trupu Tupolevu nedošlo k požáru. Celkem 15 osob utrpělo lehká zranění, nikdo nezemřel.
- Škody na technice: Letoun Tupolev Tu-134A (OK-CFD) byl klasifikován jako totální škoda a kompletně odepsán. Letoun Iljušin Il-18V (OK-NAA) utrpěl poškození ocasní části, byl však následně opraven a vrácen do běžného provozu.
- Zásah záchranných složek: Kvůli nulové viditelnosti a hlášení kapitána Iljušinu („někdo nám utrhl ocas“) směřovali hasiči nejprve k poškozenému turbovrtulovému stroji. Teprve po několika minutách objevili rozlomený vrak Tupolevu v poli mimo dráhu.
Výsledky vyšetřování a cenzura
Oficiální vyšetřovací komise označila za hlavní příčinu nehody selhání lidského činitele na stanovišti Řízení letového provozu. Konkrétně šlo o vydání povolení ke vstupu na dráhu pro Il-18 v době, kdy na stejnou dráhu finálně přistával Tu-134. Případ vyšetřovala také Státní bezpečnost (StB).
Vzhledem k politické citlivosti (pochybení československých složek u mezinárodního letu ze Sovětského svazu) uvalil režim na vyšetřování přísné informační embargo. V tehdejších médiích se neobjevil žádný záznam. Detaily incidentu byly publikovány až v odborné literatuře a archivech po roce 1989. Po nehodě došlo k úpravě interních předpisů ŘLP a ke zpřísnění kontroly pohybu letadel na provozních plochách za nízké viditelnosti