Posedlost absolutní nezávislostí uvrhla Rumunsko do temna. Nicolae Ceaușescu sice splatil miliardový dluh, ale doplatili na to v podstatě všichni obyvatelé Rumunska. V zemi se drasticky šetřilo energiemi a nemocnice už pacienty starší 65 let vůbec nepřijímaly.
Nicolae Ceaușescu vládne v historických análech jako jeden z nejbezohlednějších diktátorů východního bloku. Když v roce 1965 nastoupil do čela rumunské komunistické strany, málokdo tušil, že zemi uvrhne do nepředstavitelného temna a naprosto extrémní ekonomické agónie. Ceaușescu se postupně izoloval od reality a vybudoval kolem sebe a své manželky Eleny gigantický kult osobnosti. Zatímco se sám stylizoval do role neomylného „Génia Karpat“, Rumunsko pod jeho vedením upadalo do hrozivé chudoby, která v moderních evropských dějinách neměla obdoby.
Největší zlom v ekonomice nastal v 80. letech, kdy se diktátor posedle rozhodl do posledního dolaru splatit obrovský zahraniční dluh země, který činil zhruba 11 miliard dolarů. Za tímto krokem stála hluboká paranoia a touha po absolutní nezávislosti. Ceaușescu totiž došel k závěru, že dokud země někomu dluží peníze, nemůže být politicky ani ekonomicky svébytná. Rozhodl se proto, že Rumunsko vyvede ze sféry vlivu západních bank navždy. Aby se taková situace již nikdy neopakovala, nechal v roce 1988 schválit zákon, který přijímání jakýchkoli dalších zahraničních úvěrů úplně zakazoval.
Zatímco Polsko nebo Maďarsko měly v té době ještě větší dluhy, jejich vůdci se kvůli strachu z masových nepokojů neodvážili životní úroveň obyvatelstva tak drasticky omezit. Ceaușescu však lidská práva ani elementární potřeby svých občanů vůbec neřešil. Vyhlásil, že dluh bude splacen za každou cenu, což vedlo k onomu brutálnímu desetiletí hladu, zimy a tmy. Aby tohoto cíle dosáhl, nařídil drakonická úsporná opatření a drtivou většinu zemědělské produkce i průmyslového zboží nechal bezohledně vyvážet do zahraničí. Výsledkem byl totální kolaps vnitřního trhu. V zemi byl zaveden přísný přídělový systém a lidé museli stát nekonečné fronty na maso, chléb, mléko či vejce, které byly k dostání pouze na speciální lístky.
Brutální šetření se nejcitelněji dotklo dodávek energií. V celém Rumunsku se muselo drasticky šetřit elektrickou energií a palivy. Večerní pouliční osvětlení bylo téměř kompletně vypnuté a v domácnostech bylo povoleno svítit pouze jednou jedinou slabou žárovkou v bytě. Televizní vysílání bylo omezeno na pouhé dvě hodiny denně a jeho obsah tvořila výhradně propaganda oslavující vůdce. V zimních měsících byly dodávky tepla a teplé vody do panelových domů osekány na absolutní minimum, takže lidé museli v bytech nosit zimní kabáty a čepice. Plyn na vaření měl tak nízký tlak, že příprava obyčejného jídla trvala celé hodiny.
Vůbec nejhorší situace panovala v rumunském zdravotnictví, které se ocitlo v naprostém rozkladu. Kvůli úsporám chyběly základní léky, obvazy, jednorázové injekční stříkačky i anestetika. Nemocnice nebyly v zimě vytápěné a operace se často prováděly pod slabým světlem za asistence třesoucích se lékařů. V rámci neoficiálních, ale striktně vymáhaných nařízení zohledňujících nedostatek zdrojů platilo kruté pravidlo, že pacienti starší 65 let už do nemocnice nebyli přijímáni k hospitalizaci. Stát je považoval za ekonomicky neproduktivní a drahé, takže byli de facto ponecháni svému osudu bez nároku na adekvátní lékařskou péči.
Zatímco běžní Rumuni živořili v chladu, tmě a hladu, Ceaușescu nechal v centru Bukurešti zbourat historické čtvrti, aby uvolnil místo pro monumentální Palác lidu, který se stal jednou z největších a nejdražších staveb světa. Když pak na jaře 1989 hrdě oznámil, že Rumunsko je bez dluhů, byla země ekonomicky zcela vyždímaná, průmyslově zastaralá a obyvatelstvo psychicky i fyzicky na dně. Tato tragická daň za diktátorův „úspěch“ a do očí bijící arogance moci nakonec vedly k jeho rychlému pádu. V prosinci 1989 pohár trpělivosti vyhladovělých obyvatel definitivně přetekl. Krvavá revoluce smetla režim během několika dní. Paradoxem dějin zůstává, že pouhých devět měsíců po splacení vytouženého dluhu byl Nicolae Ceaușescu s manželkou Elenou po rychlém vojenském soudu na Boží hod vánoční popraven, čímž skončila jedna z nejtemnějších kapitol moderní Evropy.