Praxe věznění sahá až do 17. století. Velikost a životní podmínky věznic se ale značně liší. Například ve Spojených státech si mohou bohatí odpykat svůj trest v zařízeních, která jsou vybavena jak hotelový pokoj. To však není případ následujících tří věznic.
Věznice Černý Delfín, Rusko
Věznice Černý delfín (známá také jako trestanecká kolonie č. 6) se nachází nedaleko ruských hranic s Kazachstánem. Je vyhrazena pro nejnebezpečnější a nejbrutálnější odsouzené zločince v zemi, včetně sériových vrahů, kanibalů a čečenských teroristů. Vězni jsou zde 24 hodin denně sledováni kamerovým systémem a dozorci je obcházejí každých 15 minut. Do každé cely o rozloze pouhých 4,5 metru čtverečních, která se nachází za třemi sadami ocelových dveří, jsou přiděleni dva vězni, aby byli extra izolováni od dozorců a ostatních vězňů. Vězni mohou být mimo své cely pouze 90 minut denně na vyprahlém betonovém vycházkovém dvoře. Pokud jsou přemístěni kamkoli v rámci zařízení, jsou spoutáni a mají zavázané oči. Pokaždé je také dozorci vedou jiným směrem. To z toho důvodu, aby se nemohli naučit uspořádání věznice nebo komunikovat s ostatními vězni.
Tábor 14 Kacheon, Severní Korea
Poblíž středu Severní Koreje se nachází vězeňské zařízení o rozloze 155 km2, známé jako Tábor 14 Kacheon. Podle zpráv amerického ministerstva zahraničí byl Tábor 14 vybudován v roce 1959 poblíž středu země, asi 64 km severně od hlavního města Pchjongjangu. Tábor 14 je považován za tábor pro politické vězně a může pojmout až 15 000 vězňů. To znamená, že si zde odpykávají doživotní tresty za to, že jsou tzv. "nepřátelé státu". Vězni zde běžně hladoví a jsou nuceni k otrocké práci v hornictví, textilním průmyslu a zemědělství. V táboře 14 se také uplatňuje politika známá jako "trest tří generací", což znamená, že mnoho vězňů je zde pouze proto, že jsou příbuzní někoho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu – a pravděpodobně zde zemřou, aniž by sami spáchali trestný čin.
Věznice Gitarama, Rwanda
V nejpřeplněnější věznici na světě Gitarama je umístěno více než 7 000 vězňů v zařízení, které bylo postaveno pro pouhých 400 osob. Většina vězňů je podezřelá z genocidy ve Rwandě, která se odehrála v roce 1994. Vzhledem k extrémní přeplněnosti jsou zde umístění muži a ženy nuceni stát bosí na špinavé zemi po celou denní dobu, což jim způsobuje fyzické utrpení. Mnozí z nich nakonec potřebují amputaci nohou, ale vzhledem k tomu, že věznici je věnován pouze jeden lékař na plný úvazek, většina vězňů nemůže dostat potřebnou léčbu.
