Příběh An-2 se začal psát krátce po druhé světové válce v Sovětském svazu. Konstruktér Oleg Antonov dostal úkol vytvořit letoun, který bude možné používat v zemědělství, při přepravě lidí a nákladu, a to především v místech, kde klasická letiště jednoduše nejsou k dispozici.
Když nad hlavou proletí Antonov An-2, člověk se za ním otočí. Dnes už se kolem nás pohybují stovky mnohem dokonalejších letadel, přesto má tenhle obrovský dvouplošník schopnost přitáhnout pozornost téměř okamžitě. Možná za to může jeho silueta. Dvě křídla nad sebou, množství vzpěr, pevný podvozek a obrovský hvězdicový motor v přídi. Vypadá, jako by právě přiletěl z nějakého leteckého muzea.
Letadlo na fotografii je Antonov An-2R s českou registrací OK-DAC. Vyrobili ho v roce 1978 v polském Mielci a jeho výrobní číslo je 1G181-37. Od prvního vzletu prototypu An-2 tehdy uplynulo už 31 let. Dnes má tento konkrétní stroj téměř padesát let a stále létá.
Příběh An-2 se začal psát krátce po druhé světové válce v Sovětském svazu. Konstruktér Oleg Antonov dostal úkol vytvořit letoun, který bude možné používat v zemědělství, při přepravě lidí a nákladu a především v místech, kde klasická letiště jednoduše nejsou k dispozici. Sovětský svaz měl obrovské území a tisíce odlehlých oblastí, do kterých vedly špatné nebo žádné silnice. Letadlo tam často představovalo jedinou rozumnou možnost dopravy.
Antonov proto nenavrhl stroj, jehož hlavním cílem měla být rychlost. Potřeboval letadlo, které bude schopné vzlétnout z krátké travnaté plochy, pomalu letět nad polem, přepravit náklad nebo několik cestujících a bezpečně zase přistát.
Charakteristická dvojplošníková konstrukce nebyla nostalgickým návratem k letectví z počátku století. Měla praktický důvod. Dvě křídla umožnila vytvořit velkou nosnou plochu při rozumných rozměrech letadla. V kombinaci se sloty a vztlakovými klapkami získal An-2 schopnost létat velmi pomalu a operovat z krátkých vzletových a přistávacích ploch. A právě nízká rychlost je jednou z vlastností, která z An-2 udělala tak výjimečný stroj.
Jeho obrovský devítiválcový hvězdicový motor Švecov AŠ-62IR má výkon přibližně tisíc koní. Dnes působí takový motor trochu jako návštěva z jiné éry.
Právě jednoduchost a odolnost pomohly An-2 přežít několik generací letectví. A pomohla mu také jedna zásadní věc: jeho univerzálnost. Základní konstrukce dostala desítky podob. Některé An-2 vozily cestující, jiné náklad, další sloužily armádě nebo výsadkářům. Existovaly také stroje vybavené plováky pro provoz z vodní hladiny. Obrovský význam získala zemědělská verze An-2R. A právě k této variantě patří OK-DAC.
Výroba se postupně přesunula také do Polska. V závodě WSK Mielec se An-2 vyráběl od roku 1960 a výroba pokračovala až do roku 2002. Za tu dobu tam vzniklo téměř 12 000 kusů různých verzí. Z původně sovětského projektu se tak stal jeden z nejúspěšnějších leteckých výrobních programů své doby. A mezi tisíci letadel, která z Mielce vyjela, byl v roce 1978 také stroj s výrobním číslem 1G181-37.
Jeho první kapitolou bylo Maďarsko, kde létal s registrací HA-MDF. Později se objevil na Slovensku jako OM-ACO. Od roku 2012 je registrován v České republice jako OK-DAC.
Na jednom letadle tak lze sledovat kus historie střední Evropy. Vzniklo v Polsku v době komunistického Československa, létalo v Maďarsku, později na Slovensku, aby nakonec zakotvilo v českém leteckém rejstříku.
