Ranní poloprázdné parkoviště, desítky volných míst, a přesto dvě širší stání určená pro rodiny s kočárky zaberou ti, kteří dětskou sedačku v autě vůbec nemají. Kde přesně končí lidská pohodlnost a začíná čistá neúcta k ostatním?
Ranní návštěva nákupního centra často nabízí pohled na poloprázdná parkoviště. Stovky volných míst, přehledné značení a dostatek prostoru pro každého. Přesto se právě v těchto chvílích naplno projevuje fenomén, který mnoha řidičům usnadňuje život, zatímco druhým zbytečně komplikuje každodenní fungování. Řeč je o vyhrazených parkovacích stáních pro rodiny s dětmi.
Při pohledu na konkrétní situaci na fotografii z undergroundového parkoviště nákupního centra Europark v devět hodin ráno zarazí jeden detail. Ačkoliv je většina běžných parkovacích míst v bezprostředním okolí zcela volná, dvě ze širších stání označených růžovým nátěrem a symbolem kočárku obsadila vozidla, jejichž posádky tyto vyhrazovací podmínky nenaplňují. V jednom případě jde o černý crossover BMW X1, v druhém o červenou užitkovou dodávku Ford Transit Connect. Řidič prvního vozu zamířil do zdejšího fitness centra, posádka druhého odešla na běžný nákup do supermarketu. Ani v jednom autě nebyly děti, pro které jsou tato místa primárně určena.
Proč širší místa existují?
Vyhrazená stání pro posádky s malými dětmi nejsou projevem bezdůvodného privilegia. Mají velmi praktický význam. Každý, kdo někdy manipuloval s dětskou autosedačkou, instaloval takzvaný vajíčkový nosič nebo vyndaval z kufru kočárek, ví, že běžná šířka parkovacího místa je pro tyto úkony nedostatečná. Dveře automobilu je potřeba otevřít dokořán, aby bylo možné dítě bezpečně a pohodlně připoutat, aniž by docházelo k poškození sousedního zaparkovaného vozu.
Právě proto obchodní centra investují do rozšiřování vybraných stání, často umístěných blíže k vchodům. Nejde o to ušetřit řidičům s dětmi pár kroků chůze, ale zajistit bezpečný prostor pro manipulaci tam, kde je to z logiky věci nejvíce potřeba.
Ignorování pravidel bez postihu
Na rozdíl od parkovacích míst určených pro osoby se zdravotním postižením (ZTP), jejichž neoprávněné obsazení je přestupkem podle zákona o provozu na pozemních komunikacích a podléhá vysokým pokutám či bodovému postihu, mají místa pro rodiny s dětmi pouze charakter doporučení nebo vnitřního řádu daného obchodního centra. Policisté ani městská policie na těchto místech neoprávněné parkování vymáhat nemohou.
Vše tak stojí a padá s osobní zodpovědností, slušností a respektem jednotlivých řidičů. Pokud tyto vlastnosti chybí, vymahatelnost je prakticky nulová. Při konfrontaci se řidiči často uchylují k ignoraci, v horším případě k argumentaci, že parkoviště je přece prázdné a nikomu tím neškodí.
Otázka společenské kultury
Ochota respektovat nepsaná pravidla a potřeby druhých je přitom základním ukazatelem kultivovanosti společnosti. Pokud řidič bez dětí zaparkuje na vyhrazeném místě jen proto, že je širší nebo bližší k výtahu – a to i v situaci, kdy má k dispozici desítky jiných volných míst –, ukazuje to na hlubší problém. Rezignace na základní ohleduplnost v drobných každodenních situacích totiž postupně vede k tomu, že se ze společenského prostoru vytrácí vzájemný respekt.
