Pravidla silničního provozu musí platit pro všechny stejně. Přesto někteří policisté na světelných křižovatkách páchají přestupky, které u ostatních řidičů sami pokutují. Hřeší na to, že jim místo klasické pokuty hrozí nanejvýš kázeňský trest.
Zná to nejspíš každý řidič, který denně usedá za volant. Stačí chvilka nepozornosti, přehlédnutí dopravní značky nebo drobné zkrácení cesty a za vozem se rozblikají červenomodré majáky. Pravidla silničního provozu platí pro všechny stejně. Nebo by alespoň měla. V praxi se však motoristé setkávají i se situacemi, kdy ti, kteří mají na dodržování zákona dohlížet, sami hřeší. Typickým příkladem je zakázané otáčení na světelných křižovatkách.
Podle platné legislativy je otáčení na křižovatce s řízeným provozem (tedy tam, kde provoz řídí světelné signály nebo policista) striktně zakázáno, pokud to místní úprava výslovně nedovoluje. Za tento přestupek hrozí řidičům na místě pokuta v řádu tisíců korun. Přesto se najdou tací, kteří si z tohoto zákazu těžkou hlavu nedělají. A co je nejsmutnější, nezřídka jde o samotné příslušníky Policie ČR.
Každodenní realita na pražských křižovatkách
Příkladem za všechny je známá pražská křižovatka ulic Poděbradská a U Elektry, kde osobně projíždím několikrát denně. Pro tamní obyvatele a pravidelně projíždějící řidiče se stal specifický nešvar každodenní realitou. Zvláštní rozměr celému problému dodává fakt, že sami policisté na tomto konkrétním místě občas řidiče za zakázané otáčení pokutují. Hlídky zde občas provádějí dohled nad bezpečností provozu, avšak ve chvíli, kdy samy potřebují změnit směr jízdy, chovají se často přesně tak, jak to u běžných motoristů trestají. Prostě padne zelená a šup do protisměru.
Postup jednotlivých posádek se ale liší. Zatímco někteří si s tím hlavu nelámou, jiní na pár sekund zapnou vástražné majáky. Tím se z nich formálně stává vozidlo s právem přednostní jízdy, které může za určitých podmínek ze zákona využít výjimku. Často je však zřejmé, že nejde o žádný naléhavý výjezd, ale pouze o pohodlnost. jak se to pozná. No prostě tak, že auto auto začne blikat těsně před tím, než se na křižovatce otočí a přestane hned, jakmile manévr dokončí.
Vrcholem neprofesionality ale ty případy, kdy policisté rezignují i na tuto formální zástěrku. Přesně k takové situaci došlo v sobotu 4. července. Řidič služebního vozu Škoda Scala bez váhání provedl zakázané otočení na světlech, aniž by se vůbec obtěžoval majáky zapnout. Takové jednání už nelze omluvit spěchem k zásahu. Je to demonstrace nezájmu o pravidla ze strany těch, kteří je mají dodržovat jako první.
Alibi jménem kázeňský přestupek
Proč si to někteří policisté dovolí? Odpověď možná leží v systému, jakým jsou prohřešky strážců zákona trestány. Běžný občan dostane za porušení zákazu blokovou pokutu na místě nebo je nahlášen do správního řízení. Policista ve službě však za dopravní přestupek standardní finanční pokutu nedostane. Jeho jednání se postupuje do kázeňského řízení. A jak funguje kázeňský postih? Místo klasické pokuty řeší prohřešek nadřízený daného policisty. Výsledkem může být domluva, písemná důtka, nebo v horším případě snížení osobního ohodnocení na několik měsíců.
V realitě však tato praxe může vést k pocitu beztrestnosti. Mentální nastavení některých jedinců v uniformě pak může snadno sklouznout k nebezpečnému vzorci: „Jsem policista, kdo na mě může? Nikdo.“ Nadřízený navíc v mnoha případech přimhouří oko, pokud se věc nedostane do médií. Prostě: "Karle, příště si ty majáky zapni, nechci zase číst na netu nějaký článek, že kašlme na pravidla."
Ztráta morálního kreditu a důvěry veřejnosti
Tento přístup má ale velmi negativní dopad na vnímání policie veřejností. Policie má z podstaty své funkce jít příkladem. Pokud řidič vidí, že policista na křižovatce ignoruje zákazy, které o pár hodin později na stejném místě bez milosti pokutuje, vzniká tím obrovský morální paradox.
Jak může tentýž policista s čistým svědomím zastavit řidiče, udělit mu pokutu a tvářit se jako morální autorita, když se sám dopouští přesně téhož? Otázka, co si myslí ostatní účastníci silničního provozu, jako by pro tyto chybující jednotlivce nebyla podstatná.
Pokud chceme, aby řidiči respektovali pravidla a policii jako instituci, musí pravidla platit bezvýhradně pro každého. Respekt se nebuduje silou nebo udělenými pokutami, ale především vlastním příkladem a integritou. Dokud se na křižovatkách, jako je například ta v ulici Poděbradská, budou policejní vozy otáčet bez legitimního důvodu, bude důvěra veřejnosti v rovnost před zákonem jen prázdnou frází.
