Na Průmyslové ulici v Praze policie přísně hlídá rychlost a vybírá vysoké pokuty, zatímco o pár metrů dál se denně desítky řidičů riskantně otáčejí na frekventované křižovatce bez jakéhokoli postihu. Proč?
Průmyslová ulice v Praze patří mezi hlavní dopravní tahy ve východní části města. Je široká, přehledná, v každém směru má dva jízdní pruhy a po většinu své délky nepůsobí jako typická městská komunikace s hustým pohybem chodců. Přesto zde platí základní rychlostní limit 50 kilometrů za hodinu, a právě jeho dodržování je zde ze strany policie pravidelně kontrolováno.
Kontroly rychlosti na Průmyslové nejsou výjimečné ani nahodilé. Kdo touto ulicí projíždí častěji, ví, že policejní hlídky zde měří rychlost opakovaně, často i několikrát týdně. V relativně krátkém časovém úseku jsou tak zastavovány desítky řidičů, kteří povolenou rychlost překročí. Mezi nimi jsem se ocitl i já. Naměřená rychlost 63 kilometrů za hodinu znamenala pokutu ve výši dvou tisíc korun. Policistka postupovala striktně podle předpisů a prostor pro jakoukoli diskuzi prakticky neexistoval.
Formálně je vše v pořádku. Rychlost byla překročena, omezení je jasně dané. Přesto ve mně zůstává pocit nepřiměřenosti. Ne proto, že by policie neměla dodržování rychlostních limitů vymáhat, ale kvůli tomu, kde a jak se tak děje. Průmyslová ulice svým charakterem v některých úsecích odpovídá spíše silnici pro plynulý tranzit než místu se zvýšeným rizikem. Tomu odpovídá i běžná realita provozu, kdy zde řidiči často jezdí rychlostmi výrazně nad povoleným limitem, aniž by tím vytvářeli bezprostředně nebezpečné situace.
O to víc zaráží kontrast s místem, které se nachází jen o několik desítek metrů dál. Na světelné křižovatce ulic Kutnohorská a Ústřední se denně otáčí velké množství vozidel, jejichž řidiči míří k nedaleké čerpací stanici s levným palivem. Manévry, které zde řada z nich provádí, jsou často na hraně předpisů a někdy i za ní. Dochází k náhlému brzdění, blokování pruhů a kolizním situacím, které mohou velmi snadno skončit vážnou nehodou.
V této lokalitě by přitom přítomnost policie dávala z hlediska prevence mnohem větší smysl. Bydlím v okolí a uvedenou křižovatku mám denně na očích. Přesto jsem zde policejní hlídku nikdy nezaznamenal. Oproti tomu měření rychlosti na Průmyslové ulici patří k běžnému koloritu.
Celkově to vytváří dojem selektivního přístupu k dohledu nad bezpečností silničního provozu. Namísto řešení skutečně rizikového chování se pozornost soustředí na místa, kde je kontrola technicky jednoduchá a výsledky jsou snadno vymahatelné. Bezpečnost by přitom neměla být jen otázkou formálního dodržování limitů, ale především reálného vyhodnocování nebezpečných situací v provozu. A právě to v tomto případě podle mého názoru chybí.
