Po rozchodu jsem chtěl jen přijít na jiné myšlenky. Jedna věta od neznámé dívky, pár drinků navíc a ráno na záchytce. To, co začalo nevinným flirtováním v baru, mě během jediného víkendu připravilo o dobře placenou práci.
Po třech letech jsme se s partnerkou rozešli. Nebyla v tom žádná dramatická scéna ani velká hádka. Prostě to mezi námi postupně vyhaslo. První týdny po rozchodu byly zvláštní. Člověk je zvyklý, že doma někdo je, že má komu napsat, že se má na co těšit. Najednou ticho. Prázdný byt a hodně času na přemýšlení.
Nejdřív přišel šok, pak taková otupělost. Nakonec jsem si řekl, že nemá smysl sedět doma. Založil jsem si profil na seznamce a začal o víkendech chodit ven. Hudební kluby, bary, prostě místa, kam jsem během vztahu skoro nechodil. Spíš jsem se snažil zaměstnat hlavu než někoho opravdu hledat.
Jednu sobotu jsem skončil v baru v centru Prahy. Nic plánovaného. Jen jsem si dal pár drinků a seděl u baru. Asi jsem se opravdu tvářil dost vážně, protože najednou vedle mě stála slečna, kterou jsem v životě neviděl. Usmála se na mě a řekla: „Netvař se tak přísně.“
Měla nádherný úsměv. Přisedla si, začali jsme si povídat a všechno šlo strašně rychle. Smáli jsme se, dali si další drink, pak další. Po dlouhé době jsem měl pocit, že je mi fakt dobře. Šli jsme tancovat, líbali jsme se a já měl pocit, že se konečně zase vracím do života.
Jenže někde během večera jsem úplně ztratil míru. Alkohol jsem vždycky zvládal, ale ten den jsem byl po rozchodu psychicky rozhozený a pil jsem rychleji, než jsem si uvědomoval. Poslední věc, kterou si pamatuju, je hudba, světla a její smích. Pak tma.
Probudil jsem se na záchytce. Nejdřív jsem vůbec nechápal, kde jsem. Bolest hlavy, sucho v puse a absolutní výpadek paměti. Postupně mi policista vysvětlil, co se stalo. Podle svědků jsem se v baru dostal do konfliktu s nějakým mužem, prý kamarádem té slečny. Hádka se změnila v potyčku, něco se rozbilo, personál zavolal policii a mě odvezli pryč.
Já si nepamatoval vůbec nic. Nejhorší následky ale přišly až potom. Kvůli noci na záchytce jsem nedorazil na důležitou ranní schůzku s klientem. Pracoval jsem jako OSVČ pro jednu IT firmu a spolehlivost byla základ. Když jsem druhý den volal šéfovi a snažil se situaci vysvětlit, už to věděl. Informace se k němu dostala rychleji než moje omluva.
Řekl mi, že spolupráci okamžitě ukončují. Bez hádky, bez emocí. Prostě konec. Během jednoho víkendu jsem přišel nejen o iluzi, že začínám novou kapitolu života, ale i o dobře placenou práci, kterou jsem budoval několik let. Najednou jsem měl až moc času přemýšlet nad tím, jak rychle se může všechno otočit.
A ta slečna? Už jsem ji nikdy neviděl. Nemám na ni kontakt, nevím její jméno, vlastně ani nevím, jestli byla součástí problému, nebo jen zmizela ve chvíli, kdy se to celé zvrtlo. Občas si na tu větu vzpomenu. „Netvař se tak přísně.“ Ten večer jsem ji poslechl. A vyšlo mě to zatraceně draho.
