Devadesátá léta byla obdobím, kdy se hudební scéna snažila neustále posouvat hranice. Některé kapely šokovaly hlasitostí, jiné vizuální stylizací nebo provokativními texty. Britská formace Rockbitch však zašla mnohem dál.
Když jsem někdy v devadesátkách vyrazil do Lucerny na koncert kapely Nová růže, kde jako předkapela vystoupila dámská kapela Loretta, byl jsem v lehkém šoku. Spoře oděné dívčiny zpívaly v refrénu „Máš ptáka ohniváka“ a publikum šílelo. Vypadalo to jako velký bizár. To jsem ovšem neměl ani tušení o existenci britské kapely Rockbitch. Ty erotický náboj svého vystoupení posunuly mnohem, ale skutečně mnohem dál. Její vystoupení se totiž stala legendárními nejen kvůli hudbě, ale především kvůli rituálům, které dodnes vyvolávají rozpaky i fascinaci.
Kapela vznikla v Británii a původně vystupovala pod názvem Red Abyss. Tvořily ji výhradně ženy, které spolu nežily jen jako hudební skupina, ale také jako komunita sdílející společný životní styl. Inspiraci čerpaly z pohanských tradic, alternativní spirituality a otevřeného přístupu k mezilidským vztahům. Jejich cílem nebylo pouze hrát rockovou hudbu, ale také zpochybňovat společenské normy a tabu spojená se sexualitou a ženskou identitou.
Největší pozornost si získal zvyk, který se stal symbolem jejich koncertů. Během vystoupení totiž členky kapely házely do publika kondom ve zlatém obalu. Tento předmět nebyl jen provokativní rekvizitou. Měl jasně daný význam a pravidla. Fanoušek nebo fanynka, kteří ho chytili, získali možnost setkat se s kapelou po koncertě v zákulisí a strávit s nimi intimní chvíle.
Tento rituál byl součástí jejich celkové filozofie. Rockbitch otevřeně mluvily o sexuální svobodě a snažily se bourat stereotypy, které podle nich svazovaly především ženy v hudebním průmyslu. Koncerty často obsahovaly nahotu a prvky performance artu, které měly vyvolat silnou reakci publika. Pro jedny šlo o osvobozující umělecký projev, pro druhé o nepřijatelnou provokaci.
Kapela zároveň tvrdila, že i přes kontroverzní povahu vystoupení dodržovala jasně stanovená bezpečnostní pravidla. Členky podle vlastních vyjádření pravidelně podstupovaly zdravotní testy a zdůrazňovaly, že vše probíhalo dobrovolně a s důrazem na ochranu všech zúčastněných. Právě snaha spojit šokující show s určitou formou pravidel odlišovala jejich vystoupení od pouhé snahy o senzaci.
Reakce veřejnosti byly extrémně rozdílné. Některé kluby jejich koncerty rušily, protože se obávaly právních problémů nebo negativní publicity. Jinde naopak přitahovaly vyprodané sály zvědavých fanoušků, kteří chtěli na vlastní oči vidět něco, o čem se šířily téměř neuvěřitelné historky. Média o nich psala jako o kapele, která překročila hranici mezi koncertem a sociálním experimentem.
Hudebně přitom Rockbitch nezapadala do jednoduchých škatulek. Jejich tvorba kombinovala prvky hard rocku a alternativní scény, ale hudba samotná často ustupovala do pozadí před vizuální a ideovou stránkou vystoupení. Právě to bylo častým terčem kritiky. Odpůrci tvrdili, že šok přehlušil hudební kvalitu. Příznivci naopak argumentovali, že šlo o vědomé propojení umění, tělesnosti a svobody projevu.
Na přelomu tisíciletí kapela postupně ukončila činnost a dnes je připomínána spíše jako kulturní fenomén než jako klasická rocková skupina. Přesto zůstává jedním z nejvýraznějších příkladů toho, kam až může zajít snaha umělců provokovat publikum a otevírat témata, o kterých se běžně nemluvilo.
Příběh Rockbitch ukazuje, že hudební historie není tvořena jen hity a slavnými alby, ale také momenty, které nutí společnost přemýšlet o vlastních hranicích. Zlatý kondom se tak stal symbolem doby, kdy rocková scéna testovala, co všechno je publikum ještě ochotné přijmout jako součást uměleckého projevu.
