Je obecně vžitým omylem, že pravostranný provoz zavedli v Československu Němci v březnu 1939. Není tomu tak. Je ale pravdou, že celý proces urychlili a v Československu se začalo jezdit vpravo 17.3. 1939, v Praze potom 26.3. 1939.
K zavedení pravostranného provozu se Československo zavázalo již v roce 1926 podepsáním dodatku tzv. Pařížské mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly. Československo v roce 1931 přislíbilo, že pravosměrný provoz zavede do pěti let, tedy do roku 1936. Stálý výbor Národního shromáždění však o tomto rozhodl až v listopadu 1938 a vše se protahovalo. To nám ostatně zůstalo do dneška
Němci vše uspíšili
Vše ale uspíšilo obsazení Československa německou armádou 15. března 1939. Už o dva dny později byl totiž v republice pravostranný provoz zaveden, a to výnosem vrchního velitele německé armády Brauchitsche. V Praze se začalo vpravo jezdit až od neděle 26. března 1939. Zajímavostí potom je, že v oblastech, které byly Německu postoupeny Mnichovskou dohodou, se začalo vpravo jezdit v podstatě ihned, tedy již v říjnu 1938. Jet tedy autem například z Ústí nad Labem, Chebu nebo Karlových Varů do Prahy znamenalo před březnem 1939 přejíždět zprava doleva a naopak. Němci tedy jízdu vpravo u nás nezavedli, ale poměrně výrazně ji urychlili.
Změny byly i na železnici
Trochu specifická situace byla na železnici. Tam sice od roku 1851 platil zákon, který nařizoval pravostranný provoz, nicméně na některých tratích se, pravděpodobně po vzoru železnice ve Francii a Švýcarsku, jezdilo vlevo. Ostatně ve zmíněných dvou zemích se tak jezdí doposud. Zvyk je železná košile.
Změny v dopravním značení i školení policistů
Přechod na jízdu vpravo přinesl pochopitelně řadu výzev a změn. Jak pro motoristy, tak i pro související infrastrukturu. Bylo nutné upravit silnice, dopravní značení a orientaci značek a semaforů. Tato změna vyžadovala také zásahy do dopravní legislativy a výcviku nejen motoristů, ale také dopravních policistů.
Lidé si zvykli rychle
Veřejnost reagovala na změnu s rozličnými emocemi. Zpočátku bylo zřejmé zmatení a nepochopení, avšak postupem času se většina motoristů přizpůsobila novým pravidlům. Ostatně, ono stejně nic jiného nezbývalo. Někteří lidé však stále preferovali starou praxi, a dokonce odmítali změnu, což vedlo k několika nehodám a komplikacím v dopravě. Vše se ale brzy ustálilo, také díky známé německé pečlivosti a důslednosti, a během pár měsíců se v Československu jezdilo vpravo bez jakýchkoliv problémů.
