Říká se, že láska hory přenáší. Jenže někdy může přenášet i pořádné hory peněz. Bohužel, často na to přijdete, až když už žádné nemáte. A pak skončíte klidně i na ulici.
Jako souseda ho znám už pár let. Když jsme se potkávali před domem, vždycky působil jako člověk, který má život dobře srovnaný. Pracoval jako ajťák v jedné soukromé firmě. Ne žádný génius ze Silicon Valley, ale schopný chlap, který měl stabilní práci, slušný plat, a dokonce i služební auto. Často odjížděl ráno v košili a s notebookem v tašce. Večer se vracel, někdy šel ještě s kamarády na pivo nebo běhat. Normální život. Potkávali jsme se nejen na chodbě domu, ale i v jedné hospůdce u nás za rohem, kde kromě parádní „plzničky“ dělají i famózní „tatarák“.
Pak si ale našel novou přítelkyni. Byla asi o deset let mladší. Když ji přivedl poprvé mezi sousedy, byla milá a usměvavá. Vypadalo to, že je zamilovaný až po uši. Často jsme je vídali spolu. Chodili do restaurací, jezdili na výlety. On o ní mluvil hezky a bylo vidět, že je na ni pyšný.
Po nějakých šesti měsících se rozhodl, že se k ní přestěhuje. Měl pronajatý byt, ale ten pustil. Říkal, že nemá smysl platit dva byty, když chtějí být spolu. Její byt byl starší a potřeboval opravit, tak se do toho pustil. Strávil týdny tím, že sháněl řemeslníky, vybíral materiál a hodně věcí dělal i sám. Nová podlaha, opravená koupelna, vymalované stěny, moderní spotřebiče do nové kuchyňské linky.
Když jsme se po čase spolu zase bavili u oroseného pivečka, říkal, že ho to sice stálo dost peněz, ale že to dělá pro jejich společný život. Koupil jí také starší auto, protože prý potřebovala jezdit do práce. A pak ji vzal na dovolenou do Thajska. Ukazoval mi fotky na mobilu. Pláž, palmy, oba se tam smáli. Skoro jako z nějaké reklamy na štěstí.
Jenže někdy po roce začal být jiný. Už se tolik neusmíval. Jednou jsme se zase potkali a říkal, že jeho přítelkyně chodí z práce čím dál později. Prý má hodně práce. Jenže doma se spolu skoro nebavili. A prý už ani neměla moc chuť na společné večery. Časem mi přiznal, že se kvůli tomu často hádají. Vadilo mu, že o byt se vlastně stará hlavně on. A přitom jí ještě dával peníze na nájem. Vždycky v hotovosti. Tvrdila, že je to jednodušší.
Pak přišel den, na který prý asi nikdy nezapomene. Po jedné hádce mu řekla, ať si sbalí věci a odejde. Doslova ho vyhodila z bytu. Ze dne na den. Najednou neměl kde bydlet. Do starého bytu se vrátit nemohl, protože ho už dávno pustil. Většinu peněz měl v rekonstrukci bytu, který patřil jí. Skončil v malém penzionu na okraji města. Bydlel tam skoro měsíc.
V práci to na něm bylo znát. Začal dělat chyby, které dřív nedělal. Byl unavený a rozhozený. Říkal, že někdy v noci skoro nespí. Málem kvůli tomu přišel o práci, ale šéf ho podržel. Dal mu čas, aby se dal dohromady.
Postupně se z toho začal dostávat. Našel si levný podnájem v malém bytě. Není to nic velkého, ale má zase vlastní střechu nad hlavou. Většinu času tráví v práci. Občas jde běhat, jako dřív.
Když jsme se nedávno potkali, vypadal klidnější. Jen když přišla řeč na ženy, mávl rukou. Řekl mi, že tohle mu stačilo na celý život. Prý už nechce znovu riskovat, že skončí na ulici kvůli někomu, komu věřil.
