Tři měsíce vztahu, první návštěva u rodičů a otázka, která mě úplně odzbrojila. Přítelkyně zvyklá na nudismus se totiž zeptala, jestli může u našich doma chodit nahá. V tu chvíli mi došlo, že tohle nebude obyčejný rodinný víkend.
Byli jsme spolu teprve tři měsíce, takže pořád ještě platilo to období, kdy člověk druhého objevuje skoro každý den znovu a znovu. Poznali jsme se dost netradičně. V saunovém světě v obchodním centru. Já tam chodil spíš kvůli zádům a klidu po práci. Ona tam byla jako doma. Už tehdy mi došlo, že má k nahotě úplně jiný vztah než většina lidí. Pro ni to nebylo nic zvláštního. Prostě přirozený stav. Žádný stud, žádné ručníky omotané až ke krku. Když jsme se dali do řeči u ochlazovacího bazénku, působila naprosto samozřejmě. A přesně to mě na ní bavilo. Nebyla provokativní, jen přirozeně uvolněná.
Postupně jsem zjistil, že je vyznavačkou nudismu. Miluje nudistické pláže, nahé koupání a doma prakticky nenosí oblečení. Poprvé, když jsem k ní přišel, mě to trochu rozhodilo. Otevřela dveře úplně nahá a já měl pocit, že jsem najednou zapomněl, kam se dívat. Za deset minut mi to ale přišlo vlastně normální. Musím přiznat, že mě to svým způsobem přitahovalo. Ne nějak prvoplánově. Spíš ta její samozřejmost. Najednou jsme spolu vařili nedělní oběd a ona stála u sporáku bez jediného kousku oblečení, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě. Nikdy jsem nic podobného nezažil. A překvapivě to nebylo trapné. Jen jiné. A vlastně příjemně civilní.
Když jsme plánovali, že pojedeme na pár dní k mým rodičům do jejich penzionu v Jizerských horách, vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být komplikované. Rodiče tam mají malý horský penzion. Žádný luxus, spíš rodinné místo. Protože letos není sníh, počítali jsme, že většinu času strávíme ve wellness. Wellness je silné slovo. Je tam jen sauna a vířivka. Nic víc, ale nabízí sem být tam bez plavek. Seděli jsme večer na gauči, já koukal do telefonu a ona najednou úplně vážně řekla:
„Můžu se na něco zeptat?“
"Jasně", přikývl jsem.
„Nebude tvým rodičům vadit, když bych tam chodila nahá?“
Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci. Nedělala. Dívala se na mě úplně upřímně a čekala odpověď. Začal jsem se smát, ale rychle mi došlo, že to myslí vážně. Vysvětlovala, že je pro ni nepřirozené se v prostředí se saunou pořád převlékat a že doma je zvyklá fungovat jinak. Musel jsem ji zarazit hned.
Řekl jsem jí, že to absolutně nepřipadá v úvahu. Máma by podle mě okamžitě nabyla dojmu, že jsem si přivezl nějakou barovou tanečnici nebo ještě něco horšího. A táta by se sice snažil tvářit normálně, ale znám ho. Koukal by až moc zvědavě a situace by byla nepříjemná úplně pro všechny.
Chvíli byla potichu. Bylo vidět, že ji to trochu mrzí. Nahota pro ni není provokace ani hra. Je to prostě způsob života. Nakonec ale pokrčila rameny a řekla, že to chápe. Každá rodina má svoje hranice a nechce nikoho dostat do rozpaků. Pak se usmála a dodala, že nahoty si spolu ještě užijeme dost jinde.
A v tu chvíli jsem si uvědomil, že právě tohle na ní mám rád nejvíc. Umí si stát za svým, ale zároveň chápe svět lidí, kteří to mají nastavené jinak. A já zase začínám chápat, že některé věci nejsou divné. Jen na ně člověk nebyl zvyklý.
Teď mě čekají čtyři dny v horách, seznamování s rodiči a sauna, kde budu muset hlídat, aby se nepotkaly dva úplně odlišné světy. Upřímně řečeno jsem zvědavý víc než kdy dřív. Ne na wellness. Na to, jak to celé dopadne.
