Auta jsou to dobrá. Mnohdy lepší než sourozenci se spalovacím motorem. Ale jenom do té doby, než budete potřebovat auto dobít. Bohužel, tady stále platí „zlaté tankování“
Brutální administrativní tlak na rozvoj elektromobility nepřehlédl asi nikdo. Kdo si elektromobil koupil dobrovolně, věděl proč. Může nabíjet doma, kde má wallbox, nebo dokonce fotovoltaiku, případně dobíjí v blízkosti práce. Když se projedete večer po sídlištích a budete koukat pro registračních značkách, značku s písmeny „EL“ uvidíte málokdy. Problém totiž není v autech samotných, ale v dobíjecí infrastruktuře.
Elektrika jako náhradní auto. Co s ním?
Přesvědčil se o tom kolega z práce, který dal svůj Volkswagen Arteon do servisu a jako náhradní vůz dostal elektrický Volkswagen ID.4. Je to krásné auto, prostorné, se střídmým, ale velmi elegantním designem a mnoha elektronickými asistenty a „vychytávkami“. Jenže je na elektriku a kolega bydlí na pražském Žižkově, kde je nejbližší dobíjecí stanice v OC Flora.
Aplikace k vzteku
Protože k autu nedostal dobíjecí kartu musel si stáhnout aplikaci do mobilu. Kvůli třem dnům v elektromobilu by se mu uzavírání smlouvy s dodavatelem elektrické energie nevyplatilo. A tady nastal háček. Jeden by řekl, že se distributoři elektrické energie, třeba ve spolupráci s automobilkami, budou snažit o to, aby proces dobíjení přes aplikaci byl co nejjednodušší a aby dobíjení takovým způsobem nebylo o nic dražší, než když byste měli čip nebo kartu. Opak je ale pravdou. Je to složité a drahé.
Cena za kWh záleží na stavu baterie
Nerozumím například tomu, proč nemohu přijít k dobíjecímu stojanu, zaplatit si určitý počet dobíjených kWh, zaplatit a dobíjet. Postup je totiž v případě využívání aplikace přesně opačný, a navíc nikdy nevíte, kolik vás při takovém způsobu dobíjení bude jedna kWh stát. Například v aplikaci společnosti PRE si volíte dobu, jak dlouho budete dobíjet, nikoliv počet dobitých kWh. Cena za půlhodinu je 240,- Kč včetně DPH, ovšem jestli za tu dobu dobijete 5,10 nebo třeba 20 kWh záleží nejen na typu dobíjecí stanice, ale také na stavu a teplotě vaší baterie. Studená baterie se totiž dobíjí pomaleji, stejně tak klesá rychlost dobíjení po dosažení 80 % kapacity baterie. Dobíjení přes aplikaci tak lze skutečně používat jako nouzové řešení, když už skutečně žádná jiná varianta nezbývá.
Já jsem s EV spokojen
A proč o tom vlastně píši? Sám mám elektromobil a mohu zodpovědně říci, že auto jako takové má mezi spalovacími vozy jen málo konkurentů. Tichý provoz, skvělá dynamika (ano, mám rychlost omezenou na 160 km/h, ale kdo potřebuje jezdit rychleji? Navíc to není u nás legální. Nižší servisní náklady, parkování na modré zóně zdarma (zatím), dálnice zdarma (zatím), dotace státu na nákup vozu (aktuálně 200 tisíc korun).
Stačí překonat příkop
V autě tedy problém není, a kdo jednou v elektroautě jel, musí mi dát za pravdu. Problém je v dobíjecí infrastruktuře a složitém způsobu placení u jednotlivých dodavatelů energie. Tady mají distributoři opravdu co dohánět a vlastně si myslím, že kdyby elektroauta byla sebelepší a cenově srovnatelná se svými spalovacími „kolegy“, právě dobíjecí infrastruktura může tvořit stále velký příkop mezi autem na elektriku a jeho potencionálním majitelem. Ale uvidíme, třeba za dvacet let bude situace lepší a pak se skutečně bude moci o elektromobilitě mluvit jako o jednom ze způsobů, jak zachránit svět před ekologickou katastrofou.
Máte nějakou vlastní zkušenost s elektromobilem? Napište nám do diskuze.
Elektromobilita jako záchrana lidstva? Teď hloupost, za 20 let možná
