Během firemního teambuildingu v horách přišel šéf s nečekanou žádostí: „Stav se večer u mě na pokoj.“ Co následovalo, mělo překvapivé následky – a nakonec i o třetinu vyšší plat.
Jsme malá IT firma. Ne taková ta korporátní mašinérie s tisíci zaměstnanci a anonymními open space kancelářemi, ale tým několika desítek lidí, kde se všichni víceméně znají jménem. Dvakrát ročně jezdíme na teambuilding. Bereme to jako kombinaci práce, odpočinku a snahy utužit vztahy mimo každodenní provoz.
Letos v lednu jsme vyrazili do Pece pod Sněžkou. Program byl klasický: dopoledne prezentace o výsledcích firmy a plánech na další rok, odpoledne lyžování a večer společná večeře. Nic výjimečného. Atmosféra byla uvolněná, lidé si po náročném období chtěli hlavně oddechnout.
Po večeři následoval jakýsi kouzelnický program. Upřímně — moc mě nebavil. Po chvíli jsem se omluvila a šla si sednout na hotelový bar. Objednala jsem si drink a jen tak pozorovala kolegy, jak se baví.
Právě tam za mnou přišel šéf.
Prohodili jsme pár vět o horách, o práci, o tom, jak se firmě daří. A pak najednou řekl: „Stav se večer u mě na pokoji.“
Zůstala jsem chvíli zaskočená. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. V hlavě se mi honilo všechno možné. Jsme dospělí lidé, podobné situace nejsou v pracovním prostředí úplně neznámé, a i když jsem si nepřála žádný skandál, část mě s tím tak trochu počítala.
Kolem půlnoci jsem se potichu proplížila chodbou hotelu a zaklepala na jeho dveře.
Čekala jsem nemravné návrhy. Možná sklenku vína, možná trapnou konverzaci, možná něco víc. Upřímně — nebyla jsem úplně proti.
Jenže realita byla úplně jiná.
Šéf mi nalil malý panák vodky z minibaru a bez okolků přešel k věci. Řekl mi, že jeho zástupkyně odchází na mateřskou dovolenou a že hledá někoho, kdo by ji nahradil. A že mě už delší dobu sleduje — moji práci, přístup k projektům i schopnost komunikovat s klienty. Nabídl mi její pozici.
Součástí nabídky byl i plat navýšený zhruba o třetinu.
Seděla jsem tam s panákem v ruce a snažila se vstřebat, co právě slyším. Žádné dvojsmysly. Žádné podmínky. Prostě pracovní nabídka.
Připili jsme si, poděkovala jsem a za pár minut jsem odcházela zpátky na pokoj. Rozloučil se jen prostým „Dobrou noc“.
Byla jsem úplně mimo. Čekala jsem, že se ráno probudím v jeho posteli — a vlastně jsem s tou představou i trochu koketovala. Místo toho jsem se probudila sama, ale s novou pracovní výzvou a výrazně vyšší výplatou.
Ten víkend mi připomněl jednu důležitou věc: někdy si do situací promítáme vlastní obavy, očekávání nebo fantazie. A někdy nás realita překvapí svou obyčejností. V mém případě pozitivně.
Ne všechno, co vypadá podezřele, musí mít skrytý háček. A občas stačí jedny zavřené hotelové dveře k tomu, aby se člověku změnila kariéra.
