Stát investuje do podpory náhradní rodinné péče desítky miliard korun. Přesto mezi samotnými pěstouny sílí debata, zda systém nespotřebovává příliš mnoho peněz sám na sebe. Veřejné dokumenty některých organizací totiž vyvolávají otázky o efektivitě i transparentnosti financování.
Do systému náhradní rodinné péče směřují každoročně desítky miliard korun. Hlavním cílem systému je zajistit bezpečné a stabilní zázemí dětem, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Vedle samotných pěstounských rodin hrají v celém systému důležitou roli také doprovázející organizace, jejichž hlavním úkolem je poskytovat pěstounům odbornou podporu, vzdělávání, krizovou pomoc a metodické vedení.
Těmto organizacím stát vyplácí, prostřednictvím zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, příspěvek ve výši 66 000 korun ročně na dlouhodobou pěstounskou péči a 72 000 korun ročně u pěstounů na přechodnou dobu. Tyto prostředky jsou určeny na výkon doprovázení, tedy na služby poskytované pěstounským rodinám.
Chybí zákonná pravidla na rozdělování financí
Zákon však přesně neurčuje, jaká část financí má směřovat přímo do služeb pěstounům a jaká část může být využita na provoz doprovázejících organizací. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice vydalo metodické doporučení, podle něhož by podíl prostředků určených na služby pěstounům měl činit přibližně 20 až 45 procent. Nejde však o závazně vymahatelné pravidlo. Právě absence přesně stanovených pravidel pro rozdělování prostředků je jedním z bodů, který bývá předmětem kritiky.
Kritická zpráva NKÚ
Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu vynaložil stát v letech 2015 až 2023 na oblast náhradní rodinné péče, ústavní péče a související agendy celkem 86,75 miliardy korun. Více než 8 miliard korun z této částky pak připadlo právě na doprovázející organizace.
Debaty pěstounů v různých pěstounských skupinách na sociálních sítích, na téma efektivity financování systému náhradní rodinné péče, se stále častěji soustředí na otázku, jak velká část veřejných prostředků směřuje skutečně do přímé podpory pěstounských rodin, a jak velká část pokrývá provoz samotného systému doprovázení.
Jak ale může pěstoun zjistit, jak „jeho“ doprovodná organizace hospodaří se získanými prostředky a zda nabízí služby, které mají pro pěstouna skutečnou hodnotu? Jednou z mála možností jsou veřejně dostupné výroční zprávy a účetní dokumenty.
Jednou z největších doprovázejících organizací v České republice je Dobrá rodina, o.p.s. Podle výroční zprávy za rok 2024 získala tato organizace přibližně 68,3 milionu korun na dotacích a dalších zhruba 8,5 milionu korun na darech. Celkové příjmy organizace pak dosáhly přibližně 80 milionů korun.
Ve stejné výroční zprávě tato organizace uvádí, že na položku „služby pěstounům“ připadlo 8 510 000 korun. Organizace současně deklaruje spolupráci s 1 872 pěstouny. Pokud by se tato částka, čistě orientačně, přepočítala na počet doprovázených pěstounů uvedených ve výroční zprávě, vycházelo by to přibližně na 4 546 korun na jednoho pěstouna ročně. Tento údaj je samozřejmě pouze ilustrativní a nevypovídá nic o rozsahu individuální podpory konkrétním rodinám ani o struktuře poskytovaných služeb, která může být u jednotlivých pěstounů výrazně rozdílná.
Celkové náklady organizace Dobrá rodina činily za rok 2024, podle uvedené výroční zprávy, 80 148 263 korun a zahrnovaly, mimo jiné, tyto nákladové položky:
- osobní náklady: 47 566 683 Kč
- cestovné: 3 543 372 Kč
- ostatní služby: 14 086 066 Kč
- pronájem nebytových prostor: 1 347 847 Kč
- ostatní spotřebovaný materiál: 1 311 666 Kč
- marketing: 408 512 Kč
- vzdělávání: 424 862 Kč
- software a IT služby: 378 931 Kč
Provoz doprovázejících organizací přirozeně zahrnuje také personální, administrativní a provozní náklady, bez nichž by systém nemohl fungovat, a samotná čísla pochopitelně nevypovídají automaticky nic o kvalitě poskytovaných služeb ani o efektivitě organizace. Otevírají však legitimní debatu o tom, jakým způsobem je systém financování nastaven a jaký podíl prostředků skutečně směřuje do přímé podpory pěstounských rodin.
Položka označená ve výroční zprávě jako „služby pěstounům“ představovala přibližně 8,5 milionu korun. Pokud by právě tato položka odpovídala metodickému doporučení MPSV pro přímé služby pěstounům, šlo by o podíl nižší než doporučovaných 20 %. Z veřejně dostupných dokumentů však není zcela zřejmé, jak byly jednotlivé nákladové položky metodicky zařazeny.
Dobrá rodina má na svých webových stránkách uvedeny dva bankovní účty. Ani jeden z nich však není veden jako transparentní účet. Z veřejně dostupných zdrojů tak nelze detailněji ověřit jednotlivé finanční toky nebo konkrétní strukturu výdajů nad rámec zveřejněné výroční zprávy. Zahrnovalo 8,5 milionu korun pouze přímé náklady, nebo zahrnovaly například i návštěvy pracovníků organizace u pěstounů? Z veřejně dostupných dokumentů to není zřejmé.
Organizace na dotazy nereagovala
Redakce proto oslovila ředitele organizace Dobrá rodina, o.p.s., Zdeňka Soudného, se žádostí o vyjádření k financování organizace a struktuře nákladů. Do data vydání článku však organizace na zaslané dotazy nereagovala.
Do hry vstupují i spolky
Vedle doprovázejících organizací působí v oblasti náhradní rodinné péče také řada dalších subjektů. Jsou to především spolky, vzdělávací iniciativy nebo komunitní platformy, kterých je odhadem několik stovek. Tyto subjekty pořádají různé semináře, vzdělávací programy, setkání pěstounů či takzvané peer konzultace založené na sdílení zkušeností mezi pěstouny. Vedle státem financovaného systému tak vzniká další okruh placených aktivit a služeb určených pěstounům.
Část těchto aktivit funguje na placeném modelu. Ať už formou účastnických poplatků, členských příspěvků nebo třeba veřejných sbírek. Na trhu se tak objevují různá školení pro pěstouny, mnohdy v řádu několika tisíc korun na osobu. Kvalita a praktický přínos těchto aktivit však nejsou v systému jednotně vyhodnocovány. Tato oblast není navíc detailně regulována žádnou specifickou právní úpravou, proto se nejedná o nic nezákonného. Způsob financování a organizace těchto aktivit se přitom mezi jednotlivými subjekty výrazně liší.
Mezi subjekty působícími v této oblasti je například spolek Spirit2018, jehož předsedkyní je Marcela Tobiášová. Spolek se dlouhodobě věnuje organizaci vzdělávacích a komunitních aktivit pro pěstounské rodiny a nabízí například placená setkávání, členský klub nebo vzdělávací programy. Spolek své aktivity aktivně prezentuje také na sociálních sítích. Spolek vybíral finanční prostředky na dárcovských platformách, nabízí placené členství v klubu, vstupenky na setkání pěstounů nebo třeba na různé akademie a online kurzy.
Transparentní účty nejsou povinné
Ani v případě spolku Spirit2018 šak není účet uvedený na jeho webových stránkách veden jako transparentní. Z veřejně dostupných zdrojů tak nelze detailněji ověřit strukturu příjmů ani způsob nakládání s vybranými prostředky.
Redakce proto i v tomto případě oslovila spolek, resp. p. Marcelu Tobiášovou, s žádostí o vyjádření k hospodaření spolku, nakládání s finančními prostředky a některým rozporům v údajích zveřejněných ve výroční zprávě a účetní uzávěrce. Do data vydání článku však spolek Spirit2018 ani jeho předsedkyně, na zaslané dotazy nereagovaly.
Efektivita systému vyvolává otázky
Debata o financování náhradní rodinné péče se tak stále více posouvá od otázky, zda má systém doprovázení smysl, k otázce, zda je jeho současné nastavení dostatečně efektivní a transparentní. Diskuse se vede také o tom, jak velká část prostředků směřuje do přímé podpory rodin a jak velká část do provozu systému samotného. Na jedné straně stát investuje miliardy do podpory dětí, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině, ale na straně druhé značná část těchto prostředků směřuje do provozu a fungování organizací, které takovou podporu zprostředkovávají.
Diskuse o financování náhradní rodinné péče nesměřuje k otázce, zda má systém doprovázení pěstounů existovat, ale jakým způsobem má být nastaven. Kritici současného modelu upozorňují především na omezenou možnost kontroly skutečného toku financí a na absenci jednotných pravidel pro vyhodnocování efektivity jednotlivých služeb. Zastánci systému naopak argumentují tím, že kvalitní podpora pěstounských rodin vyžaduje rozsáhlé odborné a personální zajištění. Otevřenou otázkou tak zůstává především to, zda současné nastavení systému umožňuje co nejefektivnější využití veřejných prostředků ve prospěch samotných pěstounských rodin a dětí.
