Nevím, který z českých fanoušků tomu opravdu věřil. Přiznávám, že já mezi ně rozhodně nepatřil. A je fér to říct hned na začátku. Přesto, nebo možná právě proto, je na místě omluva.
Po slabém výkonu s Dánskem a po úvodní porážce s Kanadou 5:0 jsem byl přesvědčený, že tenhle tým na semifinále nemá. Psalo se mi to snadno. Vycházel jsem z toho, co bylo vidět na ledě. Tým byl bez energie, bez tlaku, bez nápadu. Kanada nás tehdy přehrála ve všem a Dánové nám také slušně zatápěli. Jenže včera jsem viděl úplně jiný tým.
Byl to zatím nejlepší český zápas na turnaji a možná i nejlepší zápas celkově. Dvakrát jsme nad Kanadou vedli. Nehráli jsme ustrašeně, nečekali jsme jen na brejky. Hráli jsme aktivně, bruslili jsme, šli jsme do soubojů. Kanada neměla nic zadarmo.
Když se blížil konec třetí třetiny a Češi drželi vedení, začal jsem si říkat, že se děje něco mimořádného. Najednou to nebyla teorie. Najednou byl postup opravdu blízko. Pak přišlo vyrovnání, prodloužení a v něm dvě české šance, které mohly všechno rozhodnout. Nestalo se. A pak přišel průnik Mitchella Marnera, který zápas ukončil. Takový je hokej. Jeden moment všechno otočí.
Martin Nečas po zápase řekl, že hráli srdcem a že hráli pro Česko. Že je pyšný na celý tým a že na ledě nechali všechno. Tentokrát to nebyla fráze. Bylo to vidět na každém střídání.
Ve studiu byl také Jakub Voráček. Ten řekl, že je na tým pyšný a že tenhle zápas zavřel pusu všem pisálkům, kteří se honí za kliky a hokeji moc nerozumí. No, ne vždy se vše povede, to je pravda. Někdy se upíše novinář, jindy zase hokejový expert a bývalý skvělý hokejista přehlédne, že jsme gól na 3:2 dali v šesti. Někdy prostě ta slepota funguje na obou stranách. Za kliky jsem se ale rozhodně nehonil. Nicméně musím přiznat, že jsem tenhle tým podcenil.
Den předtím to totiž vypadalo opravdu beznadějně. S Dány to byl od nás hodně slabý výkon, K tomu ta úvodní prohra 5:0 s Kanadou. No, a pak najednou vyrovnaná bitva s hvězdným soupeřem a necelé čtyři minuty od semifinále. Tohle jsem fakt nečekal.
Takže ano – omlouvám se. Ne za kritiku, ta k tomu myslím patří. Ale za to, že jsem z několika špatných zápasů udělal konečný verdikt. Tenhle tým ukázal, že umí zabrat. Že se umí semknout. A že proti silnému soupeři dokáže hrát vyrovnaně. I když by to asi bylo všechno jinak, kdyby Kanaďané reklamovali hru našich v šesti při vstřelení vedoucího gólu na 3:2.
Postup z toho nakonec nebyl. Ale respekt ano. A ten si český tým po včerejšku zaslouží.
