Český hokejový tým porazil Dánsko 3:2 a postoupil. Jenže kdo zápas viděl, ten ví, že to byl večer, kdy se radost z výhry mísila s velmi nepříjemným pocitem z ne příliš dobré hry našeho týmu.
Češi začali aktivně, ale dlouho naráželi na dobře organizovanou obranu soupeře. První gól přišel v přesilové hře. Martin Nečas dostal přihrávku na pravý kruh a z první poslal puk přesně k vzdálenější tyči. Třetí zásah na turnaji a moment, který měl tým uklidnit. Jenže místo toho přišla další zbytečná komplikace.
Dánové vyrovnali po situaci, která se dala řešit lépe. Alexander True si našel prostor před brankou a dokázal dotlačit puk za čáru. Radko Gudas přijel o krok později a česká obrana působila nejistě. Zápas se znovu otevřel a s ním i nervozita na českých hokejkách.
Druhá třetina přinesla dva důležité momenty. David Kampf zvýšil na 2:1 po důrazu před brankou. Přesně ten typ gólu, který na mezinárodní scéně potřebujete. Chvíli nato navýšil vedení Roman Červenka na 3:1. Zkušený kapitán využil chybu soupeře a chladnokrevně zakončil. V tu chvíli se zdálo, že je rozhodnuto. Jenže nebylo.
Dánové se nevzdali a dokázali snížit. Od té chvíle patřil závěr utkání jen silným povahám. Český tým se zatáhl, přestal hrát aktivně a spoléhal spíše na odpalování puků než na kontrolu hry. Přibyly nepřesnosti, zbytečné fauly a minimum souvislého tlaku v útočném pásmu. Místo klidného dohrání přišlo hektických posledních pět minut, kdy puk létal kolem naší branky až příliš často.
Ano, vyhráli jsme. Ale byl to přesně ten typ vítězství, po kterém si v kabině nikdo nemůže říct, že je všechno v pořádku. Spíš jsme výhru utrpěli. A právě proto se nabízí označení Pyrrhovo vítězství. Body máme, sebevědomí však zůstává otazníkem.
Dnes proti nám nastoupí Kanada. Tým plný rychlosti, individuality a sebejistoty. Jen velký optimista může věřit, že výkon proti Dánsku bude stačit. Pokud zopakujeme stejné chyby, čeká nás tvrdá lekce. Kanaďané trestají každé zaváhání a nenechají soupeře vydechnout.
Zápas s Dánskem navíc znovu otevřel širší téma. Český hokej už nemůže žít ze vzpomínek na Nagano ani z pražského titulu. Mezinárodní konkurence se posunula. Hraje se rychleji, důrazněji a s větší přesností. Pokud chceme držet krok se špičkou, nestačí bojovnost a tradice.
Proti Dánsku chyběla lehkost, kombinace i systematický tlak. Hra působila roztříštěně a často bez jasného plánu. Pokud se nezmění přístup a dlouhodobá koncepce, může se stát, že budeme na dalších turnajích řešit mnohem nepříjemnější otázky než jen to, zda zvládneme Kanadu. Klidně může přijít doba, kdy budeme bojovat o elitní skupinu i s týmy, které jsme dříve brali jako týmy „druhé kategorie“.
Výhra nad Dánskem nám dala šanci. Zda ji proti Kanadě využijeme, ukáže až dnešní zápas. Pokud však má český hokej znovu patřit mezi světovou špičku, bude to chtít víc než jen vydřené vítězství nad houževnatým soupeřem.
