Před rokem 1989 stával před Tuzexem v pražských Holešovicích, kde nabízel zájemcům bony a digitální hodinky. Patřil k tzv. „pěšákům“, ale i tak dokázal vydělat až 50 tisíc korun měsíčně. V té době to byl průměrný roční plat.
Dnes je to spokojený šedesátník, který si užívá vnučku, psa a chalupu na Šumavě. Známe se několik let. Rodičům přivezl z Belgie hezké auto za parádní peníze. Trochu ze své minulosti prozradil, ale svoji identitu zveřejnit nechce. Budeme mu proto v tomto textu říkat „Jiří“.
Za dva dny vydělal víc, než táta za měsíc
Vystudoval VŠE, ale už na škole si prý přivydělával tím, že z německého rádia, které chytal u svého dědy v Klatovech, nahrával každý pátek diskotékovou hitparádu "Unsere Top Ten". Kazety potom na dvojitém kazetovém magnetofonu, což byl tehdy velký hit, rozmnožil a prodával spolužákům. „Kazety Sony jsem kupoval za 70,- Kčs. Prázdné jsem je prodával za 85,-Kčs, ale když jsem na ně nahrál aktuální hitparádu, tak se daly prodat i za 120,-Kčs. Přes víkend jsem nahrál i třicet kusů a hned v pondělí ve škole je prodal a měl patnáct stovek“, vyprávěl Jirka, a pokračoval: „Udělal jsem to 2x do měsíce a měl jsem stejně peněz jako můj táta za celý měsíc. To mě přivedlo k myšlence, že se tomu budu věnovat víc,“ povídal se smíchem.
Od skladníka k veksláctví
A štěstí mu přálo. Dokázal totiž v holešovickém tuzexu získat pozici skladníka. Jak se mu to podařilo? Na škole se seznámil se spolužačkou, jejíž tatínek dělal v onom tuzexu vedoucího. Možná známost z vypočítavosti, faktem ale zůstává, že jako skladník měl přístup ke zboží, které bylo i v tuzexu nedostupné a dávaly se za něj úplatky. V tu chvíli se stal zajímavým nejen pro svoje nejbližší okolí, ale také pro místní veksláky, kteří s pracovníky prodejny udržovali vřelé kontakty.
Výdělek tisíc denně
Začal s nimi kamarádit, občas jim něco sehnal, jindy oni jemu nabídli za lepší cenu bony nebo digitálky. Asi po půl roce se prý Jiří rozhodl, že přijme nabídku veksláků a vymění sklad za chodník před prodejnou. Prodával bony. Denně si prý přišel i na tisícovku, což v době, kdy měl jako skladník výplatu 1.950,- Kčs, bylo opravdu skvělé. Když Jiří o tomto období vyprávěl, tvářil se napůl tajemně, napůl pobaveně, ale nějakou tu historku pustil.
Digitálky s kalkulačkou byly hitem
Třeba tu o digitálkách: „Kluci jednou přinesli tašku digitálek a snažili se je prodávat kolemjdoucím,“ vypráví Jiří a pokračuje: "Byl to ale takový punk, nic pro mě. Já měl lepší nápad. Donesl jsem hodinky na vejšku svým spolužákům. Dal jsem jim je levněji a oni si to rozebrali. Každý měl někde nějakého známého, který hodinky s kalkulačkou chtěl. Na hodinkách jsem určitě vydělal víc, než na bonech. A hlavně rychleji,“ vyprávěl Jiří, který stejný postup aplikoval i u džín. Tam však prý byl problém s velikostmi, tak toho nechal a věnoval se hodinkám a kalkulačkám.
Měl se dobře
A vekslácké řemeslo vynášelo. Koupil si Peugeot 309, doma měl velkou barevnou televizi a video SONY, snad každý měsíc jinou holku. Pak ale přišel rok 1989 a bylo po vekslu. „Ne tak docela,“ říká Jiří a vysvětluje: „S kolegy jsme si pronajali stánky v holešovické tržnici a začali hned vozit elektroniku. Fungovalo to skvěle skoro tři roky. Pak už to ale nestálo za nic.“
Skončil u dovozu aut
Jiří se pak dlouhá léta zabýval dovozem luxusních aut, což ostatně dělá dodnes, a na dobu před rokem 1989 rád vzpomíná. „Rozhodně bych ale nechtěl, aby se ta doba vrátila zpátky. Peníze sice byly, ale to je tak asi všechno,“ uzavírá.
Koupili jste si někdy něco od veksláků? napište nám do diskuze.
