Každý rok se v prosinci začnou plnit obchody s potravinami zákazníky, kteří po několika hodinách vyjíždějí od pokladen s vozíky přeplněnými potravinami. Ty ale často nakonec skončí v popelnici. Letos to však bude možná všechno jinak.
Bývá to po Vánocích mnohdy smutný pohled. Jakmile totiž skončí vánoční svátky, začnou se popelnice plnit zkaženými potravinami. Nahnilé ovoce, oschlé řízky, zkažený bramborový salát, nebo zbytky vánoční ryby. Často si člověk říkal, jestli to snad rozdávali v obchodech zadarmo. Nerozdávali. Ale jakkoliv jsme nadávali na poměry, měli jsme se skutečně velice dobře. Tak dobře, že jsme si mohli dovolit až desetinu nakoupeného vánočního jídla hodit po svátcích do popelnic. Že to není moc, deset procent? Je. Je to strašně moc. V absolutních číslech totiž může jít až o desítky tun zbytečně vyhozených potravin.
Je pravda, že jsem asi nakupovala na Vánoce trochu víc, než bylo nutné. Letos budu určitě střídmější
Jana Dobešová; Praha
Ať už je současná ekonomická situace jakákoliv, musíme si přiznat, že si žijeme nad poměry. Přesto si neustále stěžujeme, že se nemáme ještě lépe. Plníme nákupní košíky věcmi, které nepotřebujeme a potravinami, které nesníme. A tak pořád dokola. Je to taková drogová závislost na konzumu. Pro mnoho lidí se tak pojem „mít se dobře“ zúžil na hodnotící kritérium typu: „mám poslední iPhone“, nebo „nemám poslední iPhone“ a na kvalitu/nekvalitu momentální politické garnitury nahlížejí především tímto prizmatem.
Letošní rok ale tento pohled možná poněkud změní. Čím dál tím více lidí si totiž začíná uvědomovat, že bohatství a kvalitní život nespočívá pouze v plném nákupním košíku jídla, které nakonec stejně skončí v popelnici. Stačí se podívat o pár stovek kilometrů směrem na východ. Ukrajinci s Mercedesy a nejnovějšími iPhony mnohdy ztratili své nejbližší, jejich dům se proměnil v hromadu sutin, peníze vyletěly komínem, hmotné věci byly zničeny, byznys zkrachoval. V takovou chvíli se pohled na svět diametrálně změní a takto zasažení lidé by určitě okamžitě měnili i s tím nejchudším důchodcem v Česku. V tu chvíli je totiž takový důchodce v jejich očích mnohem bohatší, než jsou oni sami. Je totiž svobodný, nebojí se, že mu na střechu spadne granát, funguje mu topení, voda i elektřina.
Není účelem tohoto článku měnit v lidech vnímání „blahobytu“. To je samozřejmě na každém. Někoho uspokojí plný nákupní košík potravin, i když je nakonec vyhodí, jiného třeba placaté červené auto, ve kterém stejně jezdí jen dva měsíce v roce. Není ale od věci se nad tím, co považujeme za blahobyt, zamyslet. Ten hmotný totiž může zmizet během pár okamžiků. A co pak zůstane?
Vyhazujete po Vánocích zkažené potraviny? Je pro vás materiální bohatství důležité? Napište nám do diskuze.
Zdroj: Eliška Konečná; Wikimedia Commons
