Jsme opravdu národ závistivých, asociálních a neempatických hlupáků? Podle některých diskuzí pod článkem o pěstounce, která se stará o batole odebrané drogově závislým rodičům, by se to mohlo skutečně zdát.
Článek o pěstounce Markétě vyvolal poměrně bouřlivou vlnu diskuzí. Zatímco jedna část diskutujících chápe problémy, se kterými se Markéta potýká, druhá část diskutujících ji obviňuje z toho, že si pěstounstvím chtěla přilepšit na úkor státu k rodinnému rozpočtu. Markéta nás na základě těchto diskuzí požádala, abychom o její situaci, ve které jsou však podle ní stovky, a možná i tisíce, dalších pěstounských rodin, již dále nepsali.
Když nemáš prachy, tak si neber děti ty pipino. Pěstounství si vybírají jen ti, kteří chcou prachy. Dostane x tisíc a za ty pak jezdí na dovolené a kupují drahá auta
Jana Nová; čtenářka webu Life24.cz
Častým argumentem v diskuzích je totiž to, že pěstouni dostávají od státu peníze a tudíž na společnosti „parazitují a na pěstounství vydělávají“. Asi žádný z autorů podobných komentářů však absolutně netuší, co to znamená být pěstounem. V principu to znamená převzít na sebe povinnost státu postarat se o nezaopatřené dítě. Například o novorozence, který je matce odebrán kvůli její drogové závislosti hned po porodu.
Připadá mi to trochu zvláštní, někdo si bere děti do pěstounské péče, i když na to nemá...??? Někdo vůbec kontroluje, do jaké rodiny ty děti jdou??? Jakou budoucnost bude mít takové dítě? Sorry jako, ale já vidím, že dítě je jako předmět, na kterém se dají vydělat peníze
Aneta Křivá; čtenářka webu Life24.cz
To je právě případ Markéty. Stát má totiž v takové situaci pouze dvě možnosti. Starat se o takové dítě v ústavech, nebo dát dítě do pěstounské péče a tím se této „starosti“ zbavit. Za takovou starost však pochopitelně náleží pěstounovi odměna a příspěvek na potřeby dítěte. Nejde totiž o adopci, ale o pěstounství. Pěstoun je totiž v takovém případě jakýmsi „zaměstnancem státu“. „Nemalá část české společnosti je podle mě naprosto asociální, závistivá a bohužel i hloupá“, píše Markéta ve svém mailu, který, s drobnými redakčními úpravami, přetiskujeme v plném znění:
„Milá Izabelo, moc děkuji za článek, který jste publikovala na vašem webu. Bohužel se naplnilo to, před čím jste mě varovala. Tolik nepochopení a nenávisti jsem v diskuzi opravdu neočekávala. Jak si může někdo myslet, že se dá na pěstounství vydělat? Ať mi pošle návod, opravdu by mě to zajímalo. Moc děkuji všem, kteří mi v diskuzi vyjádřili podporu a všem těm, kteří napsali hloupé a nenávistné komentáře, bych ráda vaším prostřednictvím vzkázala, že pěstounství je o vnitřním nastavení, empatii, soucitu a ochotě pomoci druhým, nikoliv o pohledu na bankovní konto. A jestli se někdo pohoršuje nad tím, že mi vadí, když mi stát řekne: „Postarej se o to miminko, my ti přispějeme na plenky“ a potom to půl roku neplní, tak ať si třeba představí, že mu jeho zaměstnavatel řekne: „Udělej práci, já ti za ní zaplatím“ a potom bude mít půl roku zpoždění s výplatou mzdy. Poprosím všechny podobné „moralisty“, aby si nejdříve o pěstounství něco zjistili a teprve potom hodnotili. Jestli si někdo vážně myslí, že se za příspěvek od státu, který má navíc stále několikaměsíční zpoždění, dá koupit dovolená a drahé auto, tak by si měl dát studenou sprchu a zavolat si odvoz do blázince. Ještě jednou Vám Izabelo moc děkuji, že se o problematiku pěstounství zajímáte, ale já už se k tomu vyjadřovat nebudu. Ještě teď mám slzy v očích“.
Co si o nenávistných komentářích směrem k pěstounům myslíte? Napište nám do diskuze. A máte-li s pěstounstvím vlastní zkušenost, napište nám na email: info@cartrax.cz. Rádi se vašemu příběhu budeme věnovat. A jestli se vám článek líbil, budeme rádi za jeho sdílení. Děkujeme.
